Prázdný košík
< zpět

05.5.2015 - STOMATOLOGIE - PLAK A JAK NA NĚJ

STOMATOLOGIE - Plak a jak na něj

 Dentální hygiena je v dnešní době stále více diskutovaným tématem mezi odbornou, a především laickou veřejnosti. Profese dentální hygienistky se dostává do povědomí a stoupá počet lékařů i pacientů, kteří tuto službu považují za standardní. Na základě lepší informovanosti klientů roste i poptávka po dostupnosti kvalitních doporučovaných dentálních pomůcek. Pokud chceme klientovi dobře poradit s jejich výběrem, musíme sledovat novinky a trendy na poli dentální hygieny a tím pádem bychom se sami měli v této problematice orientovat. Ne nadarmo se říká, že by člověk neměl kázat vodu a pít víno.
Než se začneme zabývat jednotlivými dentálními pomůckami, je třeba popsat základní fyziologické a patofyziologické procesy probíhající v dutině ústní. Pokud jim porozumíme, získáme nejlepší motivaci k důkladnému čištění zubů.

Anatomie dutiny ústní
Pro pochopení problematiky dodržování správné ústní hygieny je nejprve třeba si přiblížit anatomické poměry tvrdých a měkkých tkání v dutině ústní. Zuby a dásně, to je to, oč tu běží.
Zub sestává z korunkové části, jež ční do dutiny ústní, krčku a kořene, který je ukotven pomocí závěsného aparátu (periodoncium) k alveolární kosti (os alveolare). Na povrchu korunky je sklovina (enamel), nejtvrdší tkáň v těle. Povrch kořene pokrývá cement (cementum). Další vrstvu tvoří zubovina (dentin) a uvnitř zubu se nachází dřeň (pulpa), která je tvořena cévami a nervy. Parodont (parodoncium) je soubor tkání, do kterého řadíme dáseň (gingivu), závěsný aparát (periodoncium), alveolární kost (os alveolare) a cement (cementum). Velmi důležitým místem je oblast dásňového žlábku (sulcus gingivalis), což je prohlubeň mezi okrajem gingivy a povrchem zubu.

Fyziologie dutiny ústní
Dutina ústní je přirozeně osídlena velkým množstvím bakteriálních kmenů. S tímto faktem souvisí jeden z nejdůležitějších fyziologických pochodů v ústech – vznik a vývoj zubního plaku.


Zubní plak
Zubní plak neboli biofilm je získaný měkký povlak kryjící povrch zubů s nedostatečným samoočišťováním a při nedokonalé ústní hygieně. Plak se vytváří vrstvením mikroorganizmů ze slin na povrchy v dutině ústní. Tento jev nejčastěji sledujeme na zubech. Tvorba zubního plaku začíná bezprostředně po jeho očištění ze zubu. Povrch zubu začnou postupně osidlovat bakterie volně se pohybující ve slině. Postupem času se na sebe bakterie nejen vrství, ale začnou se množit, metabolizovat a vytvářet tak strukturovaný biofilm.
Tento biofilm prochází zráním, během něhož se výrazně mění jeho složení a tímto plak nabývá na nebezpečnosti. Ve spodních vrstvách začnou převažovat anaerobní bakterie, které vytvářejí metabolity, jež zaviňují vznik zubního kazu a parodontopatii. Nutno však dodat, že bakterie představují nebezpečí pouze ve formě strukturovaného plaku. Jestliže jej tedy dostatečně mechanicky rozrušíme, zničíme tak jeho strukturu a bakterie nás přestanou ohrožovat.

Patofyziologické pochody v ústech
Zubní biofilm je nejčastější příčinou vzniku onemocnění tvrdých i měkkých tkání dutiny ústní. Bakterie biofilmu a jejich metabolizmus zapřičiňují vznik jak zubního kazu, tak zánětu dásní a parodontitidy.

Zubní kaz
Zubní kaz je multifaktoriální infekční onemocnění tvrdých zubních tkání, kazivé ložisko tedy vzniká souhrou několika faktorů: bakterií, cukrů, času a samozřejmě exponované zubní tkáně. Zjednodušeně popisujeme vznik kazu následovně: bakterie přijmou cukr, zmetabolizují jej a vyloučí kyselinu, která naleptává tvrdé zubní tkáně. Tento proces nazýváme demineralizací. Čím více se léze prohlubuje směrem k zubní dřeni, tím je defekt závažnější.

Parodontopatie
Parodontopatiemi obecně označujeme onemocnění parodontu. Navzdory mnoha různým možnostem dělení parodontopatií nám v rámci dané problematiky bude stačit dělení na plakem podmíněný zánět dásní (gingivitis) a zánět závěsného aparátu (parodontitis).

Zánět dásní – gingivitis
Gingivitis definujeme jako zánět dásní, který je omezen pouze na supraalveolární tkáně. Projevuje se zduřením, zarudnutím a krvácením dásní. Velmi často probíhá nebolestivě a pacienta zásadním způsobem neobtěžuje. Tento stav je zvratný, reverzibilní. Terapií jsme schopni jej obyčejně do 14 dní upravit.


Zánět závěsného aparátu – parodontitis
Parodontitis je zánět závěsného aparátu, resp. parodontu. Počátečním stadiem bývá zánět dásní. Pokud gingivitida probíhá dlouhodobě, přechází do chronicity a rozvíjí se parodontitida. Toto onemocnění probíhá chronicky a často nebolestivě. V pozdějších stadiích dochází k obnažování krčků a následně kořenů zubů, k jejich viklavosti a putování. Na rentgenovém snímku vidíme ústup alveolární kosti. Problémem je, že následky parodontitidy jsou nezvratné, onemocnění se dá pouze zpomalit nebo zastavit. Porušené tkáně již nejsme schopni terapií přirozeně obnovit.
Uvedená onemocnění, zejména zubní kaz, jsou často příčinou strachu a nechuti pacientů navštěvovat pravidelně zubního lékaře. Ještě stále přetrvává mýtus, že za řadu problémů může genetika. Přestože určitá míra genetiky v průběhu onemocnění jistě figuruje, je tato míra mnohem menší, než se všeobecně míní. Mnohem důležitějším faktorem je dlouhodobý výskyt strukturovaného zubního povlaku a působení bakterií. Nejlepší prevencí onemocnění tvrdých i měkkých tkání v dutině ústní je pravidelné a precizní odstraňování zubního plaku. Jedinou spolehlivou cestou redukce biofilmu ze zubů je mechanická očista pomocí různých dentálních pomůcek. Shrneme-li vše do jedné kratičké poučky, bude znít následovně: Čistý zub se nekazí.

Dentální pomůcky
Na trhu nacházíme nepřeberné množství různých dentálních pomůcek. Ne všechny jsou však opravdu vhodné. Abychom si dokázali správně vybrat, stačí respektovat několik základních parametrů pro každou z nich. A věřte, že barva, design ani cena jimi nejsou. Pomůcky by měly být kvalitní a jejich používání efektivní a v neposlední řadě pro pacienta komfortní. Pak se čištění zubů může stát zábavou i odpočinkem.

Zubní kartáček
Zubní kartáček je pro většinu pacientů nejběžnější a nejpřijatelnější pomůckou. Používají jej téměř všichni, i když ne každý si ho dovede vybrat správně. Pro dobrý výběr této pomůcky bychom se měli řídit čtyřmi základními parametry – měkkost, hustota, rovný zástřih a malá pracovní část.

1.    Měkkost
Jednou z nejdůležitějších vlastností správného kartáčku na zuby je jeho měkkost. Měkký kartáček dovede spolehlivě mechanicky odstranit plak (konzistence plaku je podobná změklému margarínu), a zároveň je velmi šetrný k měkkým tkáním, které netraumatizuje.
2.    Hustota
Vysoká hustota osazení vláken zlepšuje efektivitu čištění, protože kartáček je schopen setřít větší plochu, a tudíž mechanicky odstranit více povlaku. Zjednodušeně bychom mohli říci, že čím je kartáček hustější, tím lépe čistí.
3.    Rovný zástřih
Hlavní výhodou rovného zástřihu je možnost rovnoměrného rozprostírání tlaku na celou pracovní část kartáčku bez obav z traumatizace. Pokud je totiž kartáček osazen různě dlouhými vlákny, narážíme na jeden z následujících problémů. Buď čistíme jen polovinou vláken, protože ostatní na zub nedosáhnou, nebo zatlačíme, abychom využili všechna vlákna, a delšími již traumatizujeme dásně. Rovný zástřih nám tedy zajišťuje rovnoměrné čištění bez zbytečného dráždění dásní.
4.    Malá pracovní část
Hlavička neboli pracovní část by měla být v ideálním případě menší, abychom mohli zuby čistit co nejindividuálněji. Jedině tak se dostaneme i do hůře přístupných míst. 

Pokud při výběru kartáčku dodržíte tyto čtyři základní parametry, zažijete zcela jiné čištění zubů, než jaké jste znali doposud.

Jednosvazkový kartáček (sólo, single kartáček)
Jednosvazkový kartáček je zcela dokonalou pomůckou pro precizní vyčištění zubů. Není příliš známý a pro řadu pacientů tedy bude novinkou. O to více však může být jeho používání motivující. Jednosvazkový kartáček můžeme s úspěchem použít pro čištění těžko přístupných míst (poslední stoličky), při čištění fixního aparátku, čištění v oblasti stěsnaných zubů a v neposlední řadě na dočišťování zoubků dětem. Přesto není tento kartáček určený pro každého. Jeho používání je náročnější, potřebuje více času, zručnosti i jistou míru motivace. Pro pacienty, kteří si ho oblíbí, se ale stává skvělým pomocníkem na cestě k dokonale čistým zubům.
Parametry tohoto kartáčku nejsou výrazně striktní. Na trhu se objevuje v několika firemních variantách. Výběr často necháváme na pacientovi, dle jeho osobních preferencí. Délka vláken a jejich tvrdost se může lišit. Pro většinu pacientů je výhodnější zvolit kratší variantu, s níž se lépe manipuluje. Naopak delší vlákna ocení pacienti, kteří trpí parodontologickým onemocněním. Vlákna by během čištění neměla zasahovat na dáseň, proto není nezbytně nutné, aby byla měkká.
Úspěšným výběrem dobré dentální pomůcky ale cesta k správně vyčištěným zubům nekončí. Druhým krokem k úspěchu je správná technika čištění.

Technika čištění se zubním kartáčkem
Technik čištění je celá řada a jejich doporučování je velmi individuální. Jednou z nejčastěji používaných je technika Bassova, kterou jsme schopni dobře vyčistit i dásňový žlábek. Její provedení spočívá v tom, že kartáček přiložíme na rozhraní zubu a dásně pod úhlem 45°, velmi lehce na něj zatlačíme, aby se vlákna dostala pod dáseň, a provádíme drobné krouživé pohyby. Tímto způsobem jsme schopni zubní plak dostatečně mechanicky rozrušit a bakterie v něm promíchat. Mechanická očista zejména v oblasti dásňového žlábku je naší prioritou, poněvadž přesně v tomto místě započínají všechny parodontologické problémy. Jediné, na co musíme dát při čištění pozor, je přílišný tlak. Ten se brzy projeví „rozjetím“ vláken kartáčku do stran. Žvýkací plochy čistíme klasicky horizontální technikou.

Technika čištění s jednosvazkovým kartáčkem
Cílem čištění jednosvazkovým kartáčkem je opět dokonalé vyčištění dásňového žlábku a dočištění špatně dostupných míst v dutině ústní. Sólo technika, jak ji běžně nazýváme, je založena na přiložení jednosvazkového kartáčku k okraji dásně, kdy opět pod mírným tlakem zavedeme vlákna pod dáseň a vibracemi či drobnými kroužky očišťujeme povlak z krčkové třetiny zubu. Důležitou zásadou je vlákna kartáčku zavádět striktně pod dáseň, ne na ni. Jednosvazkový kartáček je tvrdší a mohlo by tak snadno docházet k traumatizaci.  

MDDr. Karolína Floryková
autorka pracuje na Stomatologické klinice LF MU v Brně